20. dubna 2015

Stebník ve velkém stylu (17.-18.4.2015)

Akce Karpaty 1914-1915 - Stebník 2015 byla pro nás jakýmsi vyvrcholením našich několikaletých dlouhodobých výzkumů událostí okolo zajetí 28. pěšího pluku 3.4.1915. Ve čtvrtek odpoledne jsme na ni proto vyráželi patřičně natěšeni - a první překážka, která se nám postavila do cesty, byl dopravní uzel v Katowicích. Na tom se nám podařilo zabloudit ještě jinak a mnohem kvalitněji než minule, takže jsme poznali další nová a nečekaná zákoutí polského dopravního inženýrství. Počínaje Milkuśem zakoupeným v první Biedronce po cestě se však všechny chmury rázem rozestoupily a po zbytek akce šlo vše hladce.


Originální řešení problému křížení dvou dálnic po polském způsobu


Organizátoři nás hned při našem pozdně večerním příjezdu překvapili čepovaným Šarišem, jehož služeb jsme před ulehnutím krátce využili. Ráno nás pak čekal úkol doupravit si uniformy a vyrazit na první akci našeho nově vzniklého výzkumného spolku živé historie. Využili jsme toho, že knižní průvodce po bojišti je už konečně vydán a my se tedy můžeme po dlouhé době toulat po okolí bez přesného cíle a za drobného, nicméně postupně houstnoucího deště jsme si prošli někokolik míst, kolem kterých jsme mnohokrát kroužili, ale nikdy je přímo nenavštívili. Vyšel nám z toho okruh od Hutiska na Tvarožeckou louku, vesnice Blechnarka a přes sedlo 610 zpět k Hutisku. Naše dohady, kolik jsme ve svých fungl nových botech napoprvé ušli, tímto autoritativně ukončuju změřením na mapě - zhruba 10 km.


Zatímco velitel studuje mapy, mužstvo se fláká...


Krátce po poledni jsme pak vyrazili do Bardejova, abychom zde provedli drobnou propagandistickou práci zaměřenou na upozornění obyvatelstva na zítřejší akci ve Stebníku. Prošli jsme se proto v mundúrech po městě a dosyta si užili toho, jak na nás většina kolemjdoucích zírala, zanesli pár plakátů do informačního centra, ... Nicméně vzhledem k nepřízni počasí se nám nechtělo na bardejovském náměstí příliš prodlévat, vyděsili jsme proto svou návštěvou ještě osazenstvo obchodu, v němž jsme zakoupili něco k obědu, a vyrazili zpět do Stebníku.


Průzkumný oddíl u bardejovské baziliky


Zanedlouho totiž začínal oficiální program podujatia, konkrétně pietním aktem na vojenském hřbitově u Stebníku. Ten byl hojně navštíven a proběhl velmi důstojně za účasti několika vojenských i civilních duchovních, vojenské hudby Slovenské armády, místních obyvatel i uniformovaných účastníků akce.



Dalším bodem programu pak byla minikonference věnovaná zajetí 28. pěšího pluku u Stebníku před sto lety, na které jsme rovněž představili našeho knižního průvodce po oblasti. Setkali jsme se s až nečekaným úspěchem: publikace šla na dračku a její autoři byli po dlouhé desítky minut obtěžováni žádostmi o autogramy, kterým se snažili, ač na svou slávu zcela nepřipraveni, poctivě vyhovět - až kvůli tomu málem prošvihli večeři:-)



Zatímco Petr statečně bojoval celý večer v řadách hlavního tělesa organizátorů a účastníků, my jsme se večer přesunuli do našeho oblíbeného penzionu Paloma ve Zborově. Jelikož jeho provoz bude co nevidět ukončen, uvědomili jsme si, že je to naše poslední návštěva - a pravděpodobně také poslední návštěva našeho oblíbeného blízkého klubu pouze pro dámy a gentlemany... Nostalgicky jsme proto vypili posledního Šariše a brzy způsobně odešli spát, abychom byli čerství na následující den.


S paní majitelkou Palomy, která nám při našich návštěvách oblasti tolikrát poskytla příjemné útočiště, jsme se museli na památku vyfotit.


Ten pro nás začal výjezdem do Bardejova, kde jsme vyzvedávali dva další návštěvníky z dalekých jihomoravských Hrušek. Jejich prapředek totiž padnul v únoru 1915 právě v této oblasti a byl pohřben na vojenském hřbitově Nr. 46 na Dujavě a oni se rozhodli místo po sto letech navštívit. S nimi jsme se nejdříve přesunuli na bojiště na Pohorelce, kde se vše připravovalo k vypuknutí hlavního programu, a na chvíli si vyzkoušeli, jaké podmínky nám příroda připravila - několik málo stupňů nad nulou a střídání sněžení se sluncem nás následně provázelo prakticky po celý den.


Příprava bojiště


Poté, co se podařilo na místo dorazit i štábu České televize, vydali jsme se na vojenský hřbitov na Dujavě. Zde jsme provizorně umístili kříž na hrob Rudolfa Talába a potkali se s výpravou ČsOL a MO, která sem rovněž dorazila. Česká televize tak pro svou reportáž (k vidění zde) dostala možnost natočit nejen dojemný příběh padlého vojáka (tzv. HLP), ale i oficiální pietní akt a několik rozhovorů s dalšími účastníky. Tím jsme své propagandistické povinnosti považovali za ukončené a vrátili jsme se na bojiště, kde Petr mezitím od časného rána obhospodařoval polní kuchyni připravující guláš pro všechny účastníky akce.


Petr na svém místě


Samotná bojová ukázka, která se volně inspirovala událostmi z před sto let, proběhla zdárně, stejně jako doprovodný program. Díky nepříjemnému počasí přišlo sice méně diváků, zato zjevně dorazili hlavně ti, které tato historie skutečně zajímá.


Bitevní vřava z pohledu kuchařů


Po ukázce se naše skupina zcela rozpadla - zatímco Petr obhospodařoval polní kuchyni, Jirka se věnoval rozhovorům se zúčastněnými a já jsem byl zmermomocněn k tomu, abych provedl po stebnickém bojišti zájezd ČsOL a MO, tvořený neúnavnými věděníchtivými účastníky, kteří si nehodlali dát ani nyní chvíli pokoje. Vytáhl jsem je tudíž škodolibě do nejprudšího kopce na sjezdovku, abych jim poskytl výklad patřičně zadýchaným, a tedy neschopným příliš hlasitých protestů či zbytečných dotazů.


Rakousko-uherští, ruští i čeští vojáci svorně se vlekoucí do svahu.


Večer jsme se nakonec rozhodli, že přece jen ještě jednou, skutečně naposledy, využijeme služeb penzionu Paloma i nedalekého klubu. I díky tomu jsme v neděli ráno vyráželi na cestu zpět na Moravu čerství a odpočatí. Zastavili jsme se pouze na výstavním vojenském hřbitově v Łużne, kde jsme vyhodnotili, že do stoletého výročí gorlické ofenzivy (čili za dva týdny) se jeho rekonstrukce dokončit teda určitě nestihne... Jinak ovšem pokročila pěkně a monumentálnost celého místa je čím dál zjevnější.


Rekonstruovaná centrální kaple (projektoval Dušan Jurkovič)



Výhled ze hřbitova zbaveného stromů

2 komentáře:

Jan Kincl řekl(a)...

paráda kamarádi!
klobouk,hučku z hlavy dolů!

Signum belli 1914 řekl(a)...

Tvoje pevná ruka v tylovem zabezpečení chyběla, nicméně jsme se snažili to nebylo moc poznat ;) JV